barvy, voda, štětec. Jenže hned po prvních pokusech zjistíš, že tahle technika má vlastní hlavu. Barva teče, kde nechceš, fleky schnou jinak, než sis představovala, a najednou se divíš, proč ten tvůj jemný odstín vypadá jako špinavá louže.
A přesto je na akvarelu něco magického. Je to médium, které tě učí hrát fér – nemůžeš ho přemalovat, nemůžeš ho obelhat. Každý tah je vidět. Ale právě v téhle průzračnosti se skrývá kouzlo: když si osvojíš pár základních principů, barvy se ti odmění lehkostí, hloubkou a živostí, kterou žádná jiná technika nenapodobí.
Co to vlastně znamená? To, co vypadá jako jednoduchá rada, je ve skutečnosti celá filozofie akvarelu. Akvarel je průsvitný – a co jednou ztmavíš, už nezbělíš (na tajňáka – jsou tady jisté metody, třeba jemná mořská houba pod sprchou, ale to funguje jen na bavlněném papíru a já jsem to nikdy neřekla 😇 … každopádně takhle jsem zachránila už pěknou řádku obrazů). Proto se začíná jemně, světle, skoro nesměle, a teprve postupně přidáváš vrstvy a akcenty. Je to jako stavět dům: nejdřív základy a světlo, pak až stíny a detaily, které mu dají charakter.
Lavírování (washes) – jednolitá vrstva barvy, která vytvoří jemný podklad. Voda tu hraje hlavní roli: čím víc jí máš na štětci, tím jemnější a světlejší tón získáš. Ideální na oblohu, vodní plochy nebo jakýkoli začátek, kde potřebuješ „dýchat“.
Vrstvení (glazing/layering) – nanášení dalších tenkých vrstev přes už zaschlou plochu. Každá vrstva prosvítá skrz a dohromady vytváří hloubku i sytost. Tohle je ta chvíle, kdy obraz začíná žít – jemné stíny, tmavší kontury, kontrast.
Přechody barev (gradients/color transitions) – plynulé splynutí dvou odstínů. Buď mokrá do mokré (rychlé a spontánní), nebo mokrá na suchou (pomalé a kontrolované). Díky nim se barvy nehádají, ale spolupracují. Přechody dodávají obrazu pohyb a jemnost, která odlišuje akvarel od „vybarvování omalovánek“.
Právě tyto tři techniky ti zajistí, že obraz nebude plochý ani kostrbatý. Od prvního světla až po poslední tmavý tah máš nad dějem kontrolu – a přitom v něm necháváš prostor pro náhodu, která dělá akvarel tak fascinující.
Papír? Více o papíru zde. Nešetři na něm. 300 g/m² ti odpustí mnohem víc než levný blok z papírnictví, který se ti po prvním namočení zkroutí jak mokrý toast. Nejlepší je akvarelový papír z čisté bavlny – unese lavírování i vrstvení a nezradí tě, když na něj vyliješ půl hrnku vody. Pro začátečníka bych ale zvolila celulózu, sice to nezní tak „posh“, ale má svoje výhody, jinak se na ní prolínají barvy než na bavlně a je snazší metodou vymývání odebrat štětcem nadbytečnou barvu (nepleť si to s mojí houbou – metoda vymývání je ofiko, houba je rapl, když už nevíš, co dál a hlavně „to přece profík nedělá 😊“).
Štětce? Více o nich již brzy. Začni klidně jen se třemi – kulatý č. 8 a 12 a nějaký větší plochý. Kulatý je tvůj univerzál na všechno: linky, tahy i detaily. Plochý se hodí na větší plochy nebo na odvážné tahy, které udělají wow efekt. Časem zjistíš, který z nich se stane tvým „věrným koněm“.
Barvy? Více o nich zde. Není nutné mít hned 48 odstínů. Sada základních osmi až 12 barev ti úplně stačí. A pak už jen kouzlit: mícháním objevíš tóny, které v žádné krabičce nekoupíš.
Voda? Víc, než bys čekala. Malování akvarelem je hra mezi pigmentem a vodou – čím víc se nebojíš, tím víc tě odmění. A nezapomeň na hadřík nebo kapesník – ne proto, abys otřela stůl (i když to taky), ale abys mohla barvu ubrat, když ti ujede ruka.
Akvarel není o dokonalosti. Je to o odvaze nechat věci plynout, a přitom jim dát rámec. Začni světlem, přidej stíny, nech barvy, ať se setkají v přechodech. A nezapomeň: i když se ti někdy zdá, že voda vítězí nad tebou, je to přesně naopak. Ty jí jen dáváš prostor ukázat, co umí.
Kurz akvarelu Praha Karlovo náměstí – Podvečery s akvarelem
✨ To je vše – to nejdůležitější. Papír, štětce a barvy si zaslouží vlastní kapitolu, stejně tak jako podrobný návod jednotlivých technik i s ukázkami, takže to vše v podrobném průvodci propojíme zvlášť.
Art Store By Hastal Fine Arts
Copyright © 2023. Hastal Fine Arts.
