Nejdříve si ale musím trochu postěžovat.
Kdo mě zná, ví, že jsem si celou tu technickou stránku věcí kolem webu a marketingu chtěla co nejdéle držet od těla. Mám přece dceru. A ta má nejen vlastní blog o zdravém životním stylu, józe a duševní pohodě – themanapura.com – ale i talent na věci, které mě nechávají chladnou, jako třeba SEO, pluginy, YouTube kanály, e-mailing a to, co já nazývám „online černá magie“.
Tak jsem jí, logicky, poprosila o pomoc. Jenže místo jemného mentoringu jsem dostala studenou sprchu. Prý že moje články jsou krátký, nepraktický, nepoužitelný a hlavně – že nejsou „Google friendly“.
Cituji: „Mami, nepiš to pro lidi. Piš to pro Google. Dlouze. Opakuj klíčová slova. Všude. A přidej alt popisky k obrázkům.“ A pak ještě přidala něco, co mi „znělo jako mandarínština“.
Ale víš co? Tím to nekončilo. Protože pak přišlo to další bla bla – marketing a Instagram. Protože dnes už nestačí, že maluješ. Nestačí, že máš web. Musíš ještě točit videa, postovat Reels, ukládat Stories do výběrů, stříhat timelapse a tančit na trendy audio – samozřejmě s přirozenou tváří a dokonalým nasvícením.
V ten moment se mi chtělo zabalit všechny štětce a odjet na rezidenci do lesa bez Wi-Fi.
Algoritmus Instagramu je jako nevyzpytatelný kurátor galerie: chvíli tě miluje, a hned tě kopne pod koberec. A když už si myslíš, že jsi na něj vyzrála, přijde změna pravidel. A zpátky na stromy…
Mně osobně přijde mnohem jednodušší malovat portrét labutě v protisvětle než pochopit, proč má video s jedním srdíčkem větší dosah než to, které jsem stříhala hodinu. Ale učím se. A co jsem se naučila – a co ti chci říct – je, že je v pořádku to nemít dokonalý. Že nejdeš pozdě. A že jsi pořád umělkyně, i když občas googlíš „jak přidat titulky do Reels“.
A já dýchám, klikám – a pak si dám kafe.
Ksakru, já jsem ta, kdo tvoří.
Algoritmy ať si splašeně tančí okolo.
No… a tak jsem si řekla: dobrá. Prokoušu se tím. Sama.
Přes WordPress, přes Elementor, přes záludnosti formátování a SEO pluginů, ať už to znamená cokoliv.
Za pomoci ChatGPT – který mě neodsoudil, nenakřičel na mě kvůli meta tagům a vždycky mi trpělivě vysvětlil, co znamená třeba „responsive layout“ nebo jak na správné nadpisy H1 až H3. A nakonec i dcery, která to se mnou nikdy nevzdá.
A víš co? Je to taky kreativní. Jen jiným štětcem.
Takže pokud jsi taky typ, co si raději koupí nový odstín kraplakové červeně než řeší přesměrování článku… vítej.
Není to nemožné. A když jsem to zvládla já (a to jsem se opravdu bránila), zvládneš to taky.
A teď už k tomu akvarelu.
Protože právě ten mi připomíná, proč to celé dělám.
…na konci dne je přece pořád nejkrásnější to, když tě pigment poslechne a voda se chová, jak má…
Pokud tě baví takovéto čtení, chceš vědět víc o akvarelu, nebo se třeba i známe – klikni na odběr. Až přidám nový článek, přiletí ti tichá notifikace rovnou do e-mailu.