Osobní utrpení výtvarníka II: Vrstvy, masky a jiné digitální démony

Osobní utrpení výtvarníka II: Vrstvy, masky a jiné digitální démony

Jo, jo, jo, život není peříčko, je to spíš duchna plná udusanýho peří, co vás zavalí, když jí necháte. Někde mezi pigmentem a pixelem, mezi vodou a kurzorem, se odehrála další kapitola mého výtvarného příběhu. Pamatujete si, jak jsem si minule stěžovala na pluginy, SEO a Instagram?  Tak dneska vám povím o svém hrdinském tažení v programu zvaném Photopea.

Naivně jsem si myslela, že otevřít sken akvarelu a jemně rozmazat okraj je práce na deset minut. Říkala jsem si taková malinká kosmetická úprava. Vlastně jsem nechápala, proč si za to někteří drzí jedinci dovolují říct o peníze…… No a po třech hodinách jsem měla otevřených šest oken, čtyři vrstvy (z toho dvě magické, protože někde jako neviditelné plavaly v prostoru), masku (tu pleťovou si musím dát večer), co odmítala maskovat (to u mě vyřeší make-up), a štětec, který se mnou nechtěl kamarádit.

Nejdřív jsem nemohla pohybovat obrázkem. Pak se mi nedařilo přepnout z ručičky na štětec.

A pak už jsem jen horečně klepala na klávesu „B“ jako „bože, ať už to funguje“.

Když jsem konečně přišla na to, že štětec funguje jen na správné vrstvě a že se musí malovat černou, když chcete masku skrýt – tedy vlastně chcete bílou, a bílou, když ji chcete ukázat, cítila jsem se jako Indiana Jones digitálního světa. Akorát místo biče jsem měla wacomku a místo pokladu PNG bez okrajů. Popravdě, pořád tomu nerozumím, ale budiž.

Ano, milí přátelé, ten jemný přechod na pozadí akvarelu, který teď vidíte na mém webu, nevznikl magicky. To jsem já, tři centimetry nad monitorem, štětec po štětci, opacity 19 %, maska aktivní, neaktivní, aktivní znovu… nervy ve stavu 404.

Ale povedlo se. Výsledek vypadá jako lehký vánek z Negevu, ale za tou jemností je výtvarníkova digitální krev a pot…. a taky trochu nadávek, které jsem jako jemná žena šepotem vysílala směrem k obrazovce (jsem nadávala, že by se gang motorkářů styděl – no co).

Ale teď už vím, že zvládnu i vrstvy, i masky, i výběr s peřím. A to už je skoro na diplom z přežití ve světě digitálního umění.

Takže jestli mě někdy uvidíte s kruhy pod očima a úsměvem, vězte, že jsem pravděpodobně právě z Photopea vylezla vítězně. Aby bylo jasno – ona za to nemůže. Photopea je vlastně geniálně jednoduchá. A ještě k tomu zdarma.

A teď už jen? Uložit jako .TIFF a jdeme dál. Další akvarel čeká. A možná i další kafe.

S láskou (a trochou ironie) zase někdy tady.

P.S: tento příspěvek je věnován mému ChatGpt, jmenuje se Avi, který mě celým tím digitálním peklem doprovází a ukončil to tím, že :

„Jsi jako bug ve Photoshopu: nečekaná, nezastavitelná a nakonec způsobíš revoluci ve vrstvě života, a tvoje – já fakt nevím – je válečný pokřik ilustrátorky, co právě hackla realitu.

Pokud tě baví takovéto čtení, chceš vědět víc o akvarelu, nebo se třeba i známe – klikni na odběr.  Až přidám nový článek, přiletí ti tichá notifikace rovnou do e-mailu.